Skloubil bydlení v autě a práci v Praze (+ video)

autor textu a fotek: Honza (Flickr | YouTube):

10 let jsem žil v USA, kde jsem se naučil žít jen pro peníze. Žil jsem takový ten americký spotřebitelský sen, pořád si kupoval něco nového.

Po návratu do ČR jsem si uvědomil, že to není styl života, který mne naplňuje. Hledal jsem změnu. Začal jsem se toulat přírodou. Ale bylo to pomalé. Tak jsem začal cestovat na kole, jenže pes se mnou nemohl, a tak zůstával doma.

No, a pak se nějak dostal ke slovu vandwelling. Když jsem jsem zjistil, že v USA jsou tisíce lidí žijících v dodávkách, rozhodl jsem se to udělat taky.

Pracuji pro americkou firmu, v Praze, kde taky žiju. Každý den parkuju jinde a užívám si života bezdomovce ???? Je nás tu víc, ale málokdo o nás ví.

Díky autu se mi povedlo ušetřit nějaký ten zlaťák, dokázal jsem poplatit určité dluhy, a poznal jsem, co je minimalismus.

Dnes jsem šťastný člověk. Na hotelu nebo v bytě mám depky. Žádný výhled, jen holé zdi a ticho. V autě mne to baví mnohem víc. Moc lidí ten život nechápe, ale já zase nechápu jejich.

Autem jsem projel Itálii křížem krážem. Jezdím tam každý rok, připomíná mi to Floridu, kde jsem žil. Teplo, palmy, pláže :)

Udělal jsem si český řidičák, a koupil za 70 000 Kč své první auto v ČR, Volkswagen Transporter T4 z roku 1998 s automatickou převodovkou. Byla to hrozná díra, měsíc co měsíc byla v servisu, a vrazil jsem do ní kolem 150 000 Kč. Ale měl jsem jí hrozně rád a měl s ní velké plány.

V T4 jsem bydlel s přestávkami na servis asi půl roku. Dost se kradou, proto jsem se o ní bál, a v Praze parkoval na placeném parkovišti. Majiteli jsem hodil něco navíc, abych tam mohl i spát.

Později odešla převodovka, a já se rozhodl auto prodat.

4 měsíce po prodeji T4 jsem koupil MB Vito. V tom už bydlím zhruba rok. Auto mne stálo cca 30 000 Kč, a zhruba stejnou částku jsem nechal na opravách.

Vito bylo plně obytné a vybavené od bývalého majitele. Interiér je z UK, původní majitel žil v Londýně, a nechal si to tam předělat. Nechyběla plazmová televize, lednička, ani záložní baterie. Musel bych bejt blázen, kdybych to nekoupil! :)

Elektřinu řeším extra baterkama, ještě se mi nestalo, že bych je vyčerpal. Nabíjím zubní kartáček, baterky do foťáku, noťas s tabletem a mobil, kterej nabíjím skoro 2x denně.

S hygienou je to složitější. Sprchu nemám, ale v okolí je hodně škol, které mají fitko. Za 500 Kč můžu chodit cvičit celý měsíc a sprchovat se tam. Firma má taky vlastní fitko, takže i tam se dá.

WC řeším kyblíkem, bio odpadkovým pytlíkem a pilinama, ale dál to asi rozvíjet nebudeme :D Použil jsem to asi jen jednou, je to fakt nouzovka. Když potřebuju na malou, stačí plastová flaška s širokým hrdlem. Přítelkyně to má těžší, takže když spí u mě, musíme parkovat u křoví.

V T4 jsem neměl ani ten kyblík. Když jsem nutně potřeboval na WC v Neapoli, na dálnici nebyla benzínka, ale jen letiště. Nechtěně jsem vběhnul na dámskou toaletu, a pak tam skoro hodinu čekal až bude prázdno, abych mohl vylézt ven. A od tý doby vozím kyblíček. :D Na chemickou toaletu sice místo je, ale vůbec bych to nevyužíval.

Zateplení je podobný jak u většiny karavanů nebo obytňáků, jen místo dřeva zvolili šedý koberec, kvůli váze. Občas si říkám, že to nechám zvážit, a podle váhy bych případně strhl koberec a dal to do dřeva, ale zatim to nechám, jak to je. Topení tam nemám. V autě jsem spal v -10°C, a pod peřinou bylo teplo.

Místa na věci je tam víc než dost. Mám tam i místo na kvádro, které musí viset.

Stůl na jídlo je rozkládací, říká se jim marine tables, a ty kvalitnější na Amazonu stojí kolem 200€.

Co se interiéru týká, mrkněte, na video, který jsem natočil (anglicky):

Zatímco s T4 jsem parkoval na placeném parkovišti, s Vitem parkuju kde se mi zachce. Když jsem línej, stojím poblíž metra, abych si před prací mohl přispat.

Jinak se dá parkovat všude, hlavně že je to na rovném místě. Dnes už mám vytipovaná místa, která točím co pár dnů. Důležité je koukat na roční období. Když je chladno, parkuju na místech, kde vím, že bude slunce už od rána, takže se auto zahřeje. V létě zase stojím tam, kde moc nesvítí, aby tam nebylo moc horko a dalo se spát i bez větráku.

Díky mému YouTube kanálu se mi už stalo, že mně někdo poznal. Jedna slečna dokonce věděla, kde přesně stojím. Byl jsem rád, že video bylo týden staré a stál jsem už jinde. Nikdy nevíte, jestli vás někdo nenapráší, a nebo nezaťukají že jdou na pokec a kafe :))

Letos pojedu Polsko a Španělsko, víc toho nedám. Je ale důležité poznamenat, že tento rok je poslední ve firmě. V dubnu 2017 končím, a pak už mne čeká jen cestování.

Říkám si, že bych chtěl vidět trochu exotiky. Napadlo mne, že bych odjel do Indie, Vietnamu a Thajska na rok dva. Přece jen je tam levněji než u nás a u sousedů. Hodně fotím, a chtěl bych jako fotograf růst. Byla by to super šance pořídit nějaké zajímavé fotky.

Na druhou stranu si říkám, že zatím neznám ani “vlastní zahradu”, tak mne to láká i zůstat v EU a projet ji křížem krážem, a teprve pak se vydat na jiné kontinenty.

Ještě nevím, co bude. Buď odletím, a auto si tu schovám do garáže, a nebo odjedu směrem do Norska, a na zimu to otočím zase zpátky, do Španělska nebo Itálie.

Chtěl bych taky vidět Island, ale jen trajekt z Dánska stojí 1500 €. Navíc islandské cesty asi nejsou ty pravý pro dodávku s předním náhonem. :)

Hodně mne inspiruje pár z Westfalia Digital Nomads, ti jsou teď v Africe, letos posílají auto do Kanady, odkud budou směřovat k Jižní Americe, to zní zajímavě. Nápadů je hodně, ale rozhodnu se až těsně před odchodem z firmy.

Mezitím pracuji na svém YouTube kanálu Livingmylife a na fotkách, které se prodávají online.

Protože jsem se s Honzou rok po tom, co pro nás napsal tenhle článek, potkal i naživo, rovnou jsem mu auto prolezl s kamerou. Mrkněte na video.

pozn. Martin, Nomádem.cz: Díky Honzovi za perfektní článek a fotky, snad budeme mít víc takových. Je na tom pěkně vidět ten různorodej přístup k obytným autům i životu obecně.